Maturitní otázka 16.
Obraz první světové
války ve světové a české literatuře, úvaha, zamyšlení, kritika
- válka - otřesné zkušenosti a strašné následky
- autoři se většinou války zúčastnili, obsahem jejich děl jsou – hrůzná svědectví a varování, které válka přinesla
- tzv."ztracená generace" - lidé jdoucí ze školy rovnou na bojiště, kde postupně ztrácejí své ideály o svobodě a demokracii
1. sv.
válka
Začala 28. 7. 1914 kdy vyhlásilo RAUH válku Srbsku (po atentátu na následníka trůnu RU Františka Ferdinanda d´ Esteho v Sarajevu).
proti sobě stál – Trojspolek (Německo, RAUH, Itálie – ta se později přidala n a stranu dohody) a Trojdohoda (Francie, Británie, Rusko)
bojovalo se třech frontách – Jižní, Západní, Východní
Jižní – RAUH proti Srbsku
Prohra Srbska
Východní – Německo + RAUH proti Rusku
Výhra Ruska
Západní – Německo proti Francii, Británii a později USA, které se přidalo k dohodě
Prohra Němecha
Válka skončila 11. 11. 1918 kdy bylo sepsáno příměří.
Výsledky- vítězství dohody, porážka spolku, rozpad RAUH, rozpad koloniálních panství.
Hrůzy války- válka si vyžádala asi 9 mil. obětí, bylo obrovské množství raněných lidí, kteří se sice z války vrátili, ale byli nějak postiženi (utržené ruce, nohy a jiná zranění)
Odraz 1. sv. války nalezneme v díle několika prozaiků. Jejich přístup k tématu je velmi odlišný. Francouz Barbusse kritizuje nesmyslnost války (v románu Oheň) a vidí, že každá válka má skupinu lidí, která má z válek zisk. Rolland líčí válku v novele Petr a Lucie jako zlo, které ničí štěstí a lásku. Skutečný obraz 1. sv. války líčí se všemi hrůzami německý spisovatel E. M. Remarque v románu Na západní frontě klid. Zcela odlišně líčí válku Český humorista Jaroslav Hašek ve slavném románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.
Ohlas
I.světové války ve světové literatuře
Ernest Hemingway (1898- 1961)
Syn lékaře, autor tzv. objektivního vypravěčství. Jeho díla byla inspirována životními osudy a zážitky (1. sv. válka, lovení divoké zvěře, pobytem na Kubě, USA a v Evropě).
- znalec Španělska (účastník Španělské občanské války)
- mistr krátkých prozaických forem a dialogu
- spáchal sebevraždu
- dílo: Sbohem armádo! - americký voják slouží v italské armádě
- je raněn a odvezen do nemocnice
- zamiluje se do ošetřovatelky (Catrin)
- útěk, ale Catrin při porodu umírá
Fiesta - bývalí vojáci na slavnosti; nemohou zapomenout na válku
Erich Maria Remarque (1898-1970)
Narodil se roku 1898 v Osnabrücku. Jako 18-ti letý nastoupil dobrovolně na frontu. Své zážitky z 1. sv. války později zpracoval v románu Na západní frontě klid. Po nástupu Hitlera k moci byl nucen emigrovat do USA.
- dílo: Na západní frontě klid – Román o přátelství spolužáků, které končí smrtí postupně všech v zákopech. Vojáci se setkávají z hrůzou a nesmyslností války. Vypravěčem je Pavel Bäumer, který celý příběh vypráví sám. Závěr románu je psán v er formě, protože také Pavel nakonec padne stejně jako všichni jeho spolužáci.
Cesta zpátky, Tři kamarádi – návrat vojáků z 1 sv. války domů a snaha začlenit se do normálního života, což se většině nedaří.
Černý obelisk, Miluj bližního
svého
Romain Rolland
- autor životopisů slavných osobností (Beethovena)
- dramatik
- autor rozsáhlých románových cyklů
- dílo: Petr a Lucie (novela 1920) – Milostný příběh odehrávající se za války v Paříži od ledna 1918. Poeticky laděný příběh Shakespearovského typu. V centru žije 17 ti letý Petr, syn z měšťanské rodiny a dívka Lucie. Setkávají se v době, kdy je Paříž často sužována nálety a uprostřed války prožívají velkou lásku, která končí tragicky. Na velký pátek zahynou v troskách chrámu při náletu.
další díla: Okouzlená duše, Jan Kryštof, Život Michellangelův, Život Tolstého
Henri Barbusse
- vojenský dopisovatel
- dílo: Oheň – kniha je veřejnou obžalobou války a všech, kteří z ní mají užitek. Román vydán roku 1917. Ve Francii byl ihned rozebrán ( náklad 280 tisíc knih). Kniha je otřesným deníkem čety. Obsahuje pásmo scén bez ústředního hrdiny. Obsahuje úvahy o nesmyslnosti války.
ukázka: Veliká bezbarvá pustina se prostírá před námi. Nejdříve rozeznáváme, kam až oko dohlédne, jen jakousi křídovou a kamenitou step, žlutou a šedou. Žádná lidská vlna nejde před námi; není tu živé duše, ale půda je poseta mrtvými: čerstvé mrtvoly, které ještě budí dojem utrpení nebo spánku, i zbytky starých mrtvol, již bezbarvých a rozvátých větrem, jako by je země již strávila.
Sotva se naše rozběhnutá a zmítající se řada vynořila, cítím, že dva muži vedle mne jsou zasaženi: dva stíny se zhroutily na zem a svíjejí se pod našima nohama, jeden s ostrým výkřikem, druhý tiše jako beránek. Jiný zas mizí s gestem šílence, jako by ho to odneslo. Tlačíme se instinktivně k sobě, strkajíce se kupředu, stále kupředu; mezera v našem houfu se sama uzavírá. Rotmistr se zastavuje, zvedá šavli, pouští ji a padá na kolena; jeho klečící tělo se trhaně naklání dozadu, přilba mu padá na paty, a tak tu zůstává, s holou hlavou, tváří v tvář nebi.
Ohlas
I.světové války v české literatuře
Jaroslav Hašek (1883 – 1923)
Narozen v Praze, dlouho byl v Lipnici. Vedl bohémský život. Často se toulal a kritizoval maloměšťáky.
Přední český satirista a humorista. Za války vstoupil do Rakouské armády a přeběhl do Ruského zajetí. Po revoluci 1917 vstoupil do Rudé armády.
- dílo: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – V románu geniálním způsobem kritizuje Rakouský militarismus. Hlavní postavou vytvořil nesmrtelný lit. typ. Josef Švejk se brání proti válce svým chytráctvím. Všechny udělené rozkazy plní důsledně a tím neukáže jejich nesmyslnost. Předstírá idiotství, ale ve skutečnosti je velmi nadaný. Román je psán lidovou češtinou, obsahuje vulgarismy. Byl třikrát zfilmován (Rašilov, Noll, Trnka). Přeložen do mnoha světových jazyků.
- 4 díly - V zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku
románové postavy: Josef Švejk, paní Millerová, strážník Bretschneider (udavač), hostinský Palivec, dr. Grünstein (léčil vojáky, kteří simulovali – klistýrem, dietou), polní kurát Otto Katz (ožrala), nadporučík Lukáš, plukovník Kraus (tomu ukradl Švejk psa)
charakteristika Švejka: Josef Švejk měl dobrácký výraz, bambulovitý nos, šibalské oči a menší kulatou postavu. Hlavu měl bez vlasů jako nemluvně. Byl dobromyslný, vždy vyrovnaný a spokojený. Bral všechno tak jak je a nikdy ho nic nevyvedlo z klidu. Neustále bafal za své dlouhé fajky, bez níž si Švejka vůbec nelze představit. Švejk měl velmi klidnou povahu, sám však své okolí často uváděl v šílenství nejen svým svérázným jednáním, ale především neustálým žvaněním a také nekonečnou řadou příběhů ze života, kterými komentoval snad každou situaci. Švejk byl odhodlán bojovat za Rakousko a za císaře pána, tak narukoval za první světové války do armády, kde se stal pucflekem nadporučíka Lukáše a s ním pak zažil neuvěřitelné příběhy.
- povídky: Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy a jiné humoresky, Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona
- píše o přežitcích a prohnilosti rak. byrokracie
Fráňa Šrámek (1877 - 1952)
Narozen v Sobotce, žil v Písku, Loudnici a Českých Budějovicích. Byl vězněn za antimilitaristické projevy. Odpor k válce získal na vých. frontě.
Šrámek byl básník, prozaik, dramatik. Celé jeho dílo proniká touhou ke štěstí.
- dílo: básně: Modrý a rudý – básnická sbírka, anarchistický útok na spol., na rakouský militarismus
Raport (antimilitaristická b.) – báseň, jež odsuzuje válku a zabíjení.
Hlásím, pane hejtmane
že to byl strašný sen,
ty oči zvířete, ty křičely
a z důlků lezly ven,
křičely na mne,
jestli já to vím
proč ležíme tu s břichem děravím-
co měl jsem říci jen…?
Splav (milostná lyrika), Nové
básně, Ještě zní, Rány, růže, Života bído, přec tě mám rád
- román.: Stříbrný vítr, Prvních jednadvacet, Tělo, Bouřky a duhy, Křižovatky, Past
A) Světová próza:
Romain Rolland
(1866 – 1944)
Francouzský spisovatel, dramatik, publicista a nositel Nobelovy ceny za
literaturu v roce 1915.
Narodil se 29.1. 1866 v Clamency v Burgundsku v rodině notáře. Vystudoval
historii v Paříži a později v Římě, od roku 1912 se věnoval výhradně literární
tvorbě, hudební kritice a veřejné činnosti.
Dílo:
Romány: „Jan Kryštof“
„Okouzlená duše“
„Dobrý člověk ještě žije“
Novela: „Petr a Lucie“ - příběh velké lásky
během nesmyslné války
Životopisy: „Život Beethovenův“, „Život Michelangelův“, „Život
Tolstého“, „Život Gándího“
Drama: „Robespiere“, „Hra o lásce a smrti“ – dramata z období
francouzské revoluce
Henri Barbusse
(1873 – 1936)
Dílo:
„Oheň“ – román vyšel za 1.sv. války, jedná se o protiválečné dílo, psáno
formou deníku, uvolněná kompozice. Popisuje tu hrůzné výjevy z fronty.
Vyjadřuje názor, že válka je zbytečná, zlá a už nikdy nesmí být
(1898 – 1970)
Německý spisovatel a dramatik, vlastním jménem Erich Paul Remark. Narodil se
22.6. 1898 v Osnabrücku. Po ukončení školy roku 1916 nastoupil jako dobrovolník
do armády, kde byl několikrát zraněn. Po demobilizaci vystřídal mnoho
zaměstnání (účetní, redaktor, reklamní agent…). Roku 1932 emigroval do
Švýcarska a v roce 1939 do USA. Po nástupu nacismu byly jeho knihy veřejně
páleny a roku 1938 byl zbaven německého občanství. Po 2. světové válce se
vrátil opět do Švýcarska. Zemřel 25.9. 1970 v Locarnu ve Švýcarsku.
Dílo:
„Na západní frontě klid“ (1929) – po
vydání tohoto románu se stal jedním z nejčtenějších autorů 20. století, román
byl i zfilmován v režii L. Milestonem
„Cesta zpátky“ (1931) – tento román již
nedosáhl takového úspěchu jako Na západní frontě klid
„Tři kamarádi“ (1938)
„Miluj bližního svého“ (1941)
„Jiskra života“ (1951) – román o hrůzách
koncentračních táborů
„Vítězný oblouk“ (1946)
„Čas žít, čas umírat“ (1954)
„Černý obelisk“ (1956)
„Nebe nezná vyvolených" (1961)
„Noc v Lisabonu" (1962)
„Stíny ráje“ (1971)
Arnold Zweig
(1887 – 1968)
Německý dramatik, prozaik a velký humanista. Narodil se 10.11.1887 ve Slezsku.
Studoval filozofii, dějiny, psychologii a germanistiku.
Roku 1915 nastoupil na frontu, po válce pracoval jako svobodný spisovatel. Za
2. světové války emigroval přes Československo do Palestiny, kde zůstal celých
čtrnáct let. Po návratu z emigrace se stal členem několika organizací
bojujících za mír. Ke konci života téměř oslepl, zemřel 26.11. 1968.
U nás se stal populárním především díky překladům Ivana Olbrachta.
Napsal 12 románů, 10 divadelních her a mnoho povídek a novel.
„Rituální vražda v Uhrách“ – hra dle skutečného soudního procesu, za
kterou obdržel Kleistovu cenu.
„Spor o seržanta Gríšu“ – román dle
skutečnosti, tento román autora nejvíce proslavil. Podnětem mu byly vlastní
zážitky z války.
„Mladá žena“
„Sekyra z Wandsbecku“ – kritika poměrů v nacistickém Německu
Heinrich Mann
(1871 – 1950)
Dílo:
„Poddaný“ – satira, vykresluje typ pruského poddaného Vilémovské doby
„Profesor neřád“
Thomas Mann
(1875 – 1955)
Nositel Nobelovy ceny za literaturu 1929.
Dílo:
„Buddenbrookovi“ – román s autobiografickými rysy, sleduje osudy tří
generací jedné obchodnické rodiny. Za tento román obdržel roku 1929 Thomas Mann
Nobelovu cenu.
„Hagenbromové“
„Doktor Faustus“ – líčí politické a kulturní dění německého národa
Lion Feuchtwanger
(1884 – 1958)
Významný německý spisovatel, autor mnoha románů, povídek a dramat. Byl velkým
odpůrcem fašismu, po roce 1933 byl nucen emigrovat.
Dílo:
„Žid Suss“
„Čekárna“ – trilogie: Úspěch, Oppermannovi, Vyhnanství
„Bláznova moudrost“
„Liška na vinici“
„Židovka z Toleda“ – děj se odehrává ve
středověku v období křížových výprav
(1899 – 1961)
Patřil ke ztracené generaci – skupina mladých prozaiků, kteří poznamenáni
válkou ztratili své iluze.
Dílo:
„Sbohem armádo“
„Komu zvoní hrana“
„Stařec a moře“
„Mít, či nemít“
(1902 – 1968)
Narozen v Kalifornii, představitel vrcholné americké meziválečné prózy.
Roku 1962 – Nobelova cena za literaturu.
Dílo:
„Hrozny hněvu“ – vrcholné Steinbeckovo
dílo, děj se odehrává v době hospodářské krize
„O myších a lidech“ – líčí osud dvou
ubožáků, kteří pracují na farmě a sní o malém ranči
„Na východ od ráje“
„Na plechárně“
„Toulavý autobus“
B) Česká próza:
(1883 – 1923)
Dílo:
„Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“
– kritika militarismu a byrokracie
Jaromír John
(1862 – 1952)
Prozaik, výtvarný kritik a esetik
Dílo:
„Večery na slamníku“ – povídky o prostých českých vojácích na frontě
„Honza“
Karel Konrád
(1899 – 1971)
Narodil se v Lounech, na reálce studoval s K. Bieblem. Po válce se věnoval
učitelskému povolání, později publicista.
Dílo:
„Rozchod!“ – román má velmi blízko k literatuře faktu, opírá se o
vlastní vzpomínky a přítelův zápisník
(1891 – 1942)
Dílo: „Pole orná a válečná“ (1925) – protiválečná tématika, válka je
zobrazována v celé své absurdnosti, ironii a tragické grotesknosti.
Karel Nový
(1890 – 1980)
Dílo:
„Sarajevský atentát“ – dokumentární kniha
„Železný kruh“ – trilogie: „Samota Křešín“, „Ve vichru“, „Tváří v tvář“
(1877 – 1952)
Dílo: „Žasnoucí voják“
(1877 - 1931)
Válečná tetralogie: „Lehké a těžké kroky“, „Anebo“, „Okno“,
„Poslední rok“
C) Legionářská literatura
Rudolf Medek
(1890 – 1940)
Původním povoláním učitel.
Dílo:
„Zborov“ - báseň oslavující vítěznou bitvu legií
„Anabáze“ – pentalogie, boj legií v Rusku
„Plukovník Švec“ - líčí osudy legionářského důstojníka
Josef Kopta
(1894 – 1962)
Narodil se 16.6. 1894 v Libochovicích. Původním povoláním bankovní úředník. Za
války v zajetí, přes Japonsko se dostal zpět do Prahy, kde se věnoval
literatuře a publicistické činnosti, byl redaktorem Národního osvobození a
Lidových novin. Zemřel 3.4.1962 v Praze.
Dílo:
„Cestou k osvobození“
„Třetí rota“ – trilogie o bojích legií v Rusku, líčí osudy vojáků,
tamější poměry
Jaroslav Kratochvíl
(1885 – 1945)
Důstojník čsl.legií, za 2. sv. války zahynul v Terezíně.
Dílo:
„Cesta revoluce“ – vzpomínky a dokumenty z legionářského odboje
„Prameny“ – dvoudílný román, osudy vojáků v zajateckých táborech
Václav Kaplický
(1895 – 1982)
Český prozaik, publicista a epický básník. Autor mnoha beletristických kronik s
historickou tématikou a legionářské prózy. Narodil se v Sezimově ústí, vystudoval
gymnázium. Roku 1915 byl odvelen na haličskou frontu, kde upadl do zajetí. Po
válce pracoval v Praze v sekretariátu Svazu československých legionářů a jako
úředník na ministerstvu národní obrany. V letech 1922-50 působil v několika
nakladatelství, poté byl spisovatelem z povolání. Zemřel v Praze.
Dílo:
„Gornostaj“ (1936) – válečné zážitky, mys u Vladivostoku, kde byl zatčen
„Barvy východu“ (1923) – povídková kniha
Úvaha,
zamyšlení, kritika
Úvaha
je krátký slohový útvar, jenž obvykle vzniká na podkladě nějaké lidské myšlenky či souboru myšlenek. Úvaha se podobá dalšímu slohovému útvaru - výkladu. Rozdíl je pouze v tom, že výklad je objektivní (popisuje holá fakta) a úvaha je subjektivní (vyjadřuje tedy náš názor a postoj k věci).
Charakteristika
V tomto slohovém útvaru je doporučeno zaujmout vlastní (subjektivní) postoj k určitému problému, jevu či události, vysvětlit ho a své názory podpořit argumentací. Myšlenky jsou zde řazeny volně po sobě. V úvaze se zpravidla vyskytují i řečnické otázky, hodnotící příslovce, přirovnání nebo hyperboly. Lze použít také tzv. neukončenou výpověď.
Kompozice
- Úvod – Uvedení do daného problému – je v něm uvedeno, čím se další text bude zabývat, proč je toto téma atraktivní
- Stať – rozbor problému (zaměřuje se maximálně na tři jeho zajímavé aspekty), argumentace
- Závěr – shrnutí základních myšlenek, k nimž úvaha směřovala, je vhodné zdůraznit, proč byly takové závěry v textu vysloveny, může se objevit i pointa (zajímavá myšlenka – citát, řečnická otázka na závěr, která zdůrazní hlavní myšlenku celého textu apod.)
Poznámky
- je vhodné dbát na logickou výstavbu
- není vhodné opakovat stejné myšlenky, jednotlivá dílčí témata na sebe musí logicky navazovat
- vyjadřování by mělo být, pokud možno, spisovné
- Vyhnout se nespisovným slovům
Kritika
(z řeckého krinein a kritiké techné, umění rozlišovat a posuzovat) znamená jako činnost hodnocení, posouzení, ocenění. Protože je to zejména v moderní době činnost velmi významná, existuje v některých oborech zvláštní profese, například literární kritik, a zvláštní literární žánr, který se také nazývá kritika.
Kritika jako činnost
Účelem a smyslem kritiky je analyzovat, rozlišovat, hodnotit a výsledné posudky čili kritiky nebo recenze publikovat, nejčastěji v časopise. Ideálem je kritika nestranná, věcná, jak to klasicky vyjadřuje požadavek, aby kritik posuzoval vycházeje „z věci samé“ (kata to auto, Aristotelés). To vyžaduje, aby se kritik s kritizovanou věcí do hloubky seznámil, aby ji dokázal porovnat s jinými a dokázal přiměřeně rozlišit její dobré a špatné, slabé a silné stránky.
Kritika jako posudek
Výsledek kritikovy práce (recenze) může být buď spíše příznivý, pozitivní, anebo naopak negativní, záporný. V obou případech však musí být zdůvodněný: hanopis nebo pomluva není kritika. Protože negativní kritiky jsou obecně častější, nabývá i slovo kritika někdy užší význam kritiky negativní. To však svádí k falešné představě, jako kdyby cílem kritiky mělo být odsuzovat a hanět.
Někdy se od kritika vyžaduje, aby jeho kritika byla konstruktivní, to jest aby sama dávala najevo snahu o zlepšení, o nápravu. Smyslem a účelem kritiky sice je, aby ukázala silné a slabé stránky díla, a to také s ohledem na možnou nápravu, ta ale už není úkolem kritika. Kritik má ukázat nedostatky kritizované věci, není však povinen navrhovat, jak se mají napravit. Požadavek konstruktivní kritiky navíc používaly totalitní režimy k potlačování (negativní) kritiky vůbec.